KOPÍRUJ SE ZDROJEM:

AKTUÁLNÍ:

Vyměníš s námi ikonku?...CLICK!

TADY právě probíhá 1. kolo SONP - o nej příběh, tak prosím vás všechny, co máte pár
minutek času... přečtěte si všechny příběhy a podle sebe usuďte, který je ten nejlepší...
A pls hlásněte nám tady:)......1. kola VGS


Psí plemena

Baset

2. února 2009 v 14:23 | Carol
Originální název plemene : Basset Hound

Země původu : Francie

Doba vzniku : 16. století

Původní využití : Lov drobné zvěře

Využití dnes : Společník, lovecký pes

Průměrná délka života : 12 let

Hmotnost : 18-27 kg

Výška : 33-38 cm
Historie
Baset je staré lovecké plemeno, a je zařazen do skupiny honičů a barvářů. Vznikl koncem 16. století ve Francii, a jeho jméno je odvozeno od francouzského slova bas, což znamená nízký. Byl vyšlechtěn křížením baset artesian normanda se zakrslou mutací bloodhaunda. Využíván byl k lovu drobné zvěře, osvědčil se obzvláště v hustém lesním porostu, kam se pro svou nízkou stavbu těla snadno dostal. Ve druhé polovině 19. století byl dovezen do Velké Británie, a klub chovatelů baseta byl založen v roce 1883. Velkou příznivkyní a chovatelkou tohoto plemene byla také královna Alexandra, manželka Eduarda VII.. Ve Velké Británii je baset i dnes velmi oblíben, a mnoho svých příznivců má také v USA. K lovu se dnes již příliš nevyužívá, je spíše společníkem a domácím psem.

Všeobecný vzhled
Baset stavbou těla připomíná obrovského jezevčíka. Klenutá hlava s plochými lícemi a černým, nebo u světlých psů hnědým nosem, se k čenichu zužuje. Oči s mírně viditelnou růžovou spojivkou jsou tmavé až středně hnědé, a mají vážný výraz. Uši jsou dlouhé, nasazené nízko a jsou jemné a hedvábné. Tělo je dlouhé, široké a sudovité, a stojí na krátkých, pevných nohách. Dlouhý ocas se zužuje do špičky, při pohybu je nesen nahoru prohnutý do oblouku, ne však zatočený nebo překlopený na hřbet.

Povaha
Baset je velmi mírný a klidný pes, je velmi společenský a nemá rád samotu. Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, je houževnatý, ale má rád pohodlí. Tento pes je přítulný a nikdy není agresivní.

Společenská charakteristika
Svému pánovi i celé jeho rodině je baset dobrým přítelem. Není fixován na jednoho člena rodiny, ale měl by vědět o existenci vůdce v rodině, aby se jím nestal sám. Baset se chová přátelsky i k cizím lidem. S ostatními psy nevyhledává konflikty a snaží se s nimi navázat přátelský vztah, svou pozici si však vždy dovede obhájit. Soužití s jinými domácími zvířaty bývá bez problémů.

Vztah k dětem
Baset je hravý pes a má rád společnost dětí. Je hodný i na malé děti, pokud s nimi má dobré zkušenosti z mládí. Děti však musí respektovat jeho právo na nerušený odpočinek, kterému se rád oddává.

Výchova
Baset nebude nikdy slepě oddaný a poslušný.Je také svéhlavý, a není příliš ochoten všemu se podřídit. Jeho výchova tedy musí být důsledná a trpělivá.

Držení
Dobře se hodí i do městského bytu, a je považován za ideálního rodinného psa. Pokud mu v bytě nevymezíte prostor určený k odpočinku, najde si jej sám, a s největší pravděpodobností to bude křeslo nebo gauč. Potřebuje místo, kde bude mít klid k odpočinku, ale odkud může sledovat veškeré dění v rodině.

Pohyb
Baset není příliš náročný na pohyb, zvláště mladí jedinci by se neměli vyčerpávat dlouhými vycházkami. Tento pes, spíše než pohyb, vyžaduje společnost člověka. Umí však velmi rychle běhat, a rád tráví čas venku v přírodě.

Péče
Péče o jeho srst není nijak zvlášť náročná, pouze v období línání je potřebné odstraňovat uvolněné chlupy gumovou rukavicí. Větší pozornost je potřeba věnovat uším, očím a drápkům. Uši by se měly čistit alespoň jednou týdně, oči, které mají skleslá spodní víčka je nutné občas vykapat, a drápky by se měly udržovat krátké. Baset je velký žrout, má sklony k přejídání se a tloustnutí, proto by neměl dostávat příliš mnoho pamlsků, které s oblibou loudí.


Zvláštnosti plemene
Na tomto plemeni je zvláštní velká variabilita v typu i zbarvení. Jen těžko se najdou dva jedinci, kteří by vypadali stejně. Takto lze od sebe odlišit již malá štěňata. Některý pes je mohutný, jiný lehký, další tenký nebo tlustý, nízký nebo vyšší, někteří jsou kratší, jiní delší, můžou být tmaví, světlí nebo strakatí.

Americký buldok

2. února 2009 v 9:48 | Carol
Originální název plemene : American Bulldog

Země původu : Anglie, USA

Doba vzniku : 19. století

Původní využití : Hlídací pes, psí zápasy

Využití dnes : Společník

Průměrná délka života : 11 - 12 let

Hmotnost : Psi: 41 - 61 kg Feny: 30 - 50 kg

Výška : Psi: 56 - 71 cm Feny: 43 - 66 cm





Historie
Americký buldok je stále ještě málo známé plemeno, a tak ho někteří lidé považují za plemeno nové. Je však zřejmé, že tento pes má velmi starý původ, a ve své historii zažil i období zapomnění a byl dokonce považován za téměř vyhynulého. Oproti svému jménu má americký buldok původ v Anglii, a do Ameriky se dostal až v dobách její kolonizace, spolu s anglickými přistěhovalci. Používán byl především jako pomocník na rančích s dobytkem. O cílevědomý chov tenkrát nikdo nejevil zájem, americký buldok nebyl považován za nijak zvláštní nebo módní plemeno a byl chován pracující třídou výhradně k v souvislosti s jeho pracovním upotřebením. Zakladatelem plemene a jeho zachráncem v dobách, kdy v Americe začaly ranče mizet a tento pes se stal ve své podstatě nepotřebným, takže téměř vymizel, John D. Johnson, který tomuto plemeni zasvětil celý svůj život. Znal amerického buldoka již z dětství, z ranče svého otce, a po návratu z války začal skupovat psy po celé Americe, aby zahájil a registroval jejich chov. Pod nynějším názvem není toto plemeno známé příliš dlouho. Za celou svou historii byl tento úchvatný pes znám pod řadou jiných názvů, než se stal standardním jeho název dnešní. Do povědomí širší veřejnosti se americký buldok začal dostávat až koncem 80. let 20. století, největší rozmach zaznamenal v letech 1995-1996, a jeho popularita stále roste. Do dnešní podoby se americký buldok dostal v USA, kde je také považován za národní plemeno, není však uznán FCI.

Typy
Jednotliví příslušníci tohoto plemene se od sebe mohou lišit svou konstitucí. Chovný standard dle ABA rozlišuje standardní typ "Scott" a ideální typ "Bully".

Všeobecný vzhled
Americký buldok je mohutný, silný pes střední velikosti. Hlava je čtvercová, široká, s plochým temenem a výrazným stopem. Tlama je také čtvercová, široká a silná, u tohoto plemene je žádoucí lehký předkus. Kulaté oči jsou posazené daleko od sebe, mají hnědou barvu a mezi nimi je zřetelná čelní rýha. Uši jsou neseny buď složené dozadu nebo překlopené, někdy mohou být polovztyčené. Tělo je velmi robustní a silné, s hlubokým hrudníkem, krátkým, silným hřbetem a lehce zaoblenými bedry. Ocas je nasazený v prodloužení páteře, je středně silný a dosahuje minimálně k hleznům. V pohybu je ocas nesen nad hřbetem, lehce zatočený do půlkruhu.


Povaha
Tento pes je, pokud je dobře vychováván, klidné a nekonfliktní povahy, ke známým lidem je dobrosrdečný a přátelský, rodině je velmi ochranitelský.

Společenská charakteristika
Svému pánovi je tento pes velmi oddaný a miluje i celou jeho rodinu, do které se velmi lehce a brzy včlení. Potřebuje však nad sebou cítit silnou ruku pána. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý, je proto nutné opatrné seznamování v přítomnosti jeho pána. Toto plemeno se může dominantně chovat ve vztahu k cizím psům. Je potřeba jej od mládí přivykat jejich společnosti. Pokud je pes k tomu od mládí veden, nebývají problémy ani při soužití s ostatními domácími zvířaty.

Vztah k dětem
K dětem má tento pes velmi dobrý vztah, pokud neexistují nějaké špatné zkušenosti z mládí. Přestože se jim dá při kontaktu s dětmi důvěřovat, pro jejich velikost a sílu je lépe, dohlíží-li na jejich hru dospělá osoba.

Výchova
Výchovu amerického buldoka je nutné začít ihned po jeho příchodu do rodiny. Již v mládí je dobré začlenit tohoto psa do společnosti a seznámit ho s okolním prostředím a vlivy. Ve výchově je nezbytná důslednost a k tomu, aby z amerického buldoka vyrostl přátelský pes je nutný výcvik poslušnosti. Tento pes se dobře učí, ale potřebuje dominantního, pevného a citlivého pána.

Držení
Toto plemeno je možné chovat v kotci, pro chladné období roku je však nutné, aby kotec byl vyhřívaný. Vhodnější je tohoto psa umístit v bytě, protože potřebuje stálý kontakt se svým pánem i jeho rodinou. Proto i v případě, že je pes umístěn v kotci, je nutný každodenní kontakt, protože samota by se mohla na tomto psu podepsat zvýšenou agresivitou.
Pohyb
Toto plemeno má velkou potřebu pohybu, který velmi miluje. Každodenní dlouhé vycházky se tedy musí stát pro majitele amerického buldoka samozřejmostí.

Péče
Jeho krátká srst nevyžaduje náročnou péči, občas byste měli psa pročesat kartáčem s přírodními štětinami nebo rukavicí s gumovými čepy, ty odstraní starou srst. Koupat stačí jen občas, ale vždy jen v kvalitních speciálních šamponech určených pro psy, přitom můžete zkontrolovat délku drápů, a případně je i přistřihnout. Pokud si nebudete vědět rady, pak vám jistě pomůže veterinární lékař.

Zvláštnosti plemene
Americký buldok patří mezi dnes tolik diskutované psy, u kterých je kritizován jejich "bojový původ". Při dobrém a včasném výcviku je však tento pes vynikajícím rodinným přítelem bez známek agresivity. Je však potřeba zodpovědného přístupu majitelů těchto psů a uvědomění si jeho přirozených vlastností, a podle toho je nutné k americkému buldokovi přistupovat.








Aljašský malamut

1. února 2009 v 22:35 | Carol

Originální název plemene : Alaskan Malamute

Země původu : USA

Doba vzniku : Starověk

Původní využití : Saňový pes, lovec

Využití dnes : Společník, saňový pes, společník pro sporty

Průměrná délka života : 12 let

Hmotnost : Pes 39 - 40 kg Fena 29 - 30 kg

Výška : Pes 63,5 cm Fena 58,4 cm

Všeobecný vzhled
Aljašský malamut je velký, silný a mohutně stavěný pes. Hlava je široká a hluboká, elegantního vzhledu. Oči jsou posazené šikmo, jsou středně velké, mandlového tvaru a mají hnědou barvu. Nos, okraje pysků a okraje očních víček jsou vždy černé, pouze u červených psů jsou hnědé. Přípustné je také světlejší žíhání čenichu. Uši jsou středně velké a mají trojúhelníkový tvar s mírně zaoblenými špičkami. Pokud jsou vztyčené, ukazují mírně vpřed, při práci bývají někdy složeny k lebce. Tělo je kompaktní, ne příliš krátké, s dobře vyvinutým hrudníkem, rovným, k zádi mírně klesajícím hřbetem a pevnými, dobře osvalenými bedry. Ocas je nasazen v linii páteře, je dobře osrstěn a je nesen nad hřbetem, ne však zatočený.
Povaha
Aljašský malamut je společenský, laskavý a přátelský pes. Je také velmi hravý, i když v dospělosti se chová důstojně. Dokáže být také poměrně tvrdohlavý.
Společenská charakteristika
Svému pánovi i rodině je bezmezně oddaný, není to pes jednoho pána. Je přátelský a vyhledává častý kontakt s lidmi. Přátelsky se většinou chová i k cizím lidem. Od mládí je vhodné jej navykat na společnost jiných zvířat a dalších psů. Ve vztahu k cizím psům však někdy mohou nastat potíže, protože dominantní pes může rád vyvolávat rvačky.

Vztah k dětem
Pro svou přátelskou povahu je malamut ideálním společníkem dětí. K jejich divočejším hrám bývá trpělivý a tolerantní. Je však potřeba si uvědomit, že je to velký, silný pes, a malé děti by s ním neměly zůstávat samy.

Výchova
U tohoto psa je důležitá včasná a důsledná výchova. Obzvlášť důležité je včas určit ve "smečce" hierarchii, pes musí pochopit, že pánem jste vy. Výcvik vyžaduje zkušeného chovatele, který dokáže odhadnout povahu psa a zvolit podle ní nejlepší výcvikovou metodu. Aljašský malamut není vhodný pro náročnější služební výcvik, měl by však zvládnout základní výcvik poslušnosti. Výcvik pro práci v zápřahu zvládnutí základních prvků poslušnosti vyžaduje, ale je vhodné jej se psem začít až ve věku okolo 12-ti měsíců, kdy je dokončen fyzický vývoj.

Držení
Aljašský malamut je pes velmi společenský, ale má rád svobodu a rád pobývá na čerstvém vzduchu. Je pro něj vhodné celoroční ubytování venku, potřebuje však častý kontakt s lidmi. Ideální je umožnit mu volný přístup do domu při ubytování venku. Kotec nemusí být zateplený, ale musí psa dobře ochránit před větrem a deštěm. Tento pes je velmi rád, pokud je chován ve smečce s dalšími psy. Za určitých podmínek lze psa ubytovat i v bytě. Zde vyhledává v teplém počasí chladná místa, pokud je však chladno, nepohrdne ani měkkými polštáři. Mějte na paměti, že v domě, kde je tento pes ubytován, by nemělo být horko, protože malamut nesnáší suchý vzduch. Nikdy také nenechávejte psa v uzamčené místnosti bez možnosti výběhu, pokud je horké počasí.

Pohyb
Aljašský malamut potřebuje velmi mnoho pohybu, nejlépe v přirozeném prostředí. Majitel tohoto psa musí být sportovně založený a fyzicky zdatný. Je výborným společníkem při jízdě na kole nebo při joggingu a rád plave.

Péče
Srst aljašského malamuta je potřeba pravidelně důkladně pročesávat. Mimo období línání postačí důkladné vykartáčování jedenkrát do týdne, v období línání je však nutné denně. Při běžném ušpinění, např. blátem, není potřeba psa koupat, postačí vykartáčování. V případě potřeby psa vykoupejte a použijte kvalitní šampon pro psy podle druhu srsti. Srst se nestříhá ani netrimuje, pouze stříháním odstraňujte přerostlé chlupy mezi polštářky na tlapkách. Samozřejmostí je udržovat drápky ve správné délce, pravidelně kontrolovat stav tlapek, čistotu uší a zdraví zubů. Na světlé srsti v okolí očí se můžou vytvářet tmavé stopy po slzách, věnujte proto pozornost také očím. Pokud se již stopy vytvoří, lze je odstranit speciálními přípravky. Na péči o tělo navykejte psa již od mládí, vyplatí se to později nejen na výstavách, ale i při návštěvě veterinárního lékaře.


Tessie

2. října 2008 v 19:29 | Verča a Carol
A další fotečky Tessinky:-*......teď už poněkud větší:D

Border kolie

25. srpna 2008 v 11:46 | Carol
Originální název plemene : Border Collie

Země původu : Velká Británie

Doba vzniku : 15. století

Původní využití : Hlídání a nahánění ovcí

Využití dnes : Ovčácký pes, společník

Průměrná délka života : 14 let

Hmotnost : 14 - 22 kg

Výška : Psi - 53 cm Feny - 46 - 53 cm
Historie
Kolie byla od dávných dob selským psem, který byl schopný pracovat s různými stády zvířat. Toto plemeno pochází z hranic mezi Skotskem a Anglií, odtud je odvozen její název - border - hranice. V 15. a 16. století byli tito psi považováni za jedny z nejlepších ovčáckých psů. Border kolie byla vyšlechtěna z ovčáků, kteří se na tomto území vyskytovali dříve tak, aby z ní byl neagresivní, inteligentní pes, schopný vykonávat obtížnou práci i v drsných klimatických podmínkách. Plemenná kniha byla založena v roce 1906, ale teprve v roce 1976 byla border kolie prohlášena nejen psem ovčáckým, ale také společenským, čemuž byl přizpůsoben i její standard. Cílem chovatelů je však stále zachovávat výborné pracovní schopnosti tohoto plemene. V Anglii je tento pes velmi oblíbený, u nás však není příliš rozšířený.
Typy
Border kolie se vyskytuje ve dvou varietách - dlouhosrsté a krátkosrsté.
Všeobecný vzhled
Border kolie je středně velký pes harmonického vzhledu. Hlava s širokou lebkou má poměrně krátký čenich, který se směrem k nosu zužuje. Nos je zbarvený podle barvy srsti, většinou je černý, u hnědých psů může být hnědý a modře zbarvení psi by měli mít nos šedý. Středně velké oči jsou uložené daleko od sebe, mají hnědou barvu, pouze u psů zbarvených merle, mohou být oči modré nebo jedno či obě oči částečně modré. Uši jsou nasazené široko od sebe, jsou středně velké a nesené buď vzpřímeně nebo poloklopené. Atletické tělo má hluboký, poměrně široký hrudník a dobře osvalená bedra. Ocas je nasazený nízko, dosahuje nejméně k hleznům, je dobře osrstěný, na konci je mírně zahnutý nahoru. V pohybu může být nesen výše, nikdy však přetočený nad hřbetem.
Srst a barva srsti
U obou variet srsti, středně dlouhé i krátké je krycí srst hustá a středně tuhá s jemnou, hustou podsadou, která psa dobře kryje i před chladným počasím. Dlouhosrstí psi mají bohatou hřívu, kalhotky a prapory na ocase. Na ostatních částech těla je srst krátká a hladká. Zbarvení srsti je povoleno jakékoliv, neměla by však převažovat bílá barva.
Povaha
Border kolie je inteligentní a pozorný pes klidné povahy. Je velmi živá a aktivní, nikdy nebývá nervózní ani agresivní.
Společenská charakteristika
Border kolie je jako většina ovčáckých psů silně fixovaná na svého pána a velmi ráda pro něj pracuje. Často bývá psem jednoho pána a ostatní členy rodiny sice respektuje, ale jejich povely neposlouchá. K cizím lidem se chová většinou přátelsky, ale velký zájem o ně nejeví. Dobře vychovaný pes nemívá žádné problémy při kontaktu s jinými psy. Pokud však mají border kolie dobře vycházet s ostatními domácími zvířaty, je nutné ji k tomu vést odmalička, protože u nich může převládnout jejich vrozený instinkt zvířata chránit a nahánět, a ne všem se to bude líbit.
Vztah k dětem
Pokud je pes dobře vychovaný a s dětmi nemá žádné špatné zkušenosti, bývají jejich vztahy bezproblémové. Není to však pes, o kterém lze říci, že by byl přímo k dětem vhodný. Je potřeba naučit jak psa, tak děti, jak se k sobě mají chovat, a při jejich setkávání je lépe, pokud na hru dohlíží dospělá osoba.
Výchova
Výchova tohoto psa je poměrně náročná a není vhodná pro začátečníka. Při výchově je nutné dbát na důslednost, avšak také je velmi potřebný citlivý přístup. Tento pes se velmi rád a dobře učí a svých návyků se v budoucnosti drží, ale nesnese tvrdé a necitlivé zacházení.
Držení
Border kolie není pes příliš vhodný do bytu. Jeho srst je uzpůsobena k pobytu venku, stále častěji je však chována i v bytech. Pro ustájení v bytě je pro tohoto psa velmi vhodná klec, která se na rozdíl od košíku či jiného pelíšku nedá rozkousat a vydrží tedy většinou po celý život psa. Lze ji použít při nácviku čistotnosti, zabezpečí váš byt při vašem odchodu a lze ji použít i k bezpečnému převozu vašeho psa v autě. V kleci by měl pes mít měkkou podložku, misku s vodou a své hračky.
Pracovní využití
Tito psi jsou využíváni nejčastěji jako ovčáčtí, a to pro nahánění různých druhů zvířat, jako např. skotu, ovcí či drůbeže. V dnešní době je také využívána jako společenský pes. Border kolie je také dobře využitelná jako doprovodný, sanitární či záchranářský nebo lavinový pes, lze ji využít i k vyhledávání drog.
Pohyb
Jako pracovní je tento pes velmi aktivní, a potřebuje tedy velmi mnoho pohybu a zaměstnání. Pokud se mu tohoto nedostává, můžou být následkem problémy s chováním psa. V dobré kondici a psychické pohodě ho udrží zapojení do různých psích sportů.
Péče
Péče o srst není příliš náročná, ke každodenní péči však patří pravidelné krátké česání a kartáčování, obzvláště v období většího línání. Pokud je potřeba psa vykoupat, je nutné použít šampon, určený speciálně pro psy, a než srst zcela uschne, neměl by pes chodit ven. Čistotu uší je potřeba kontrolovat jednou týdně, u tohoto plemena však nebývá často potřeba zvukovod čistit. Drápky udržujte psovi krátké zastřiháváním ostrých špiček. Pravidelně kontrolujte psovi také zuby, v dnešní době je již čištění zubů u psů běžnou záležitostí, ve veterinární ordinaci lze zakoupit speciální pasty i kartáčky na zuby.

Bišonek

24. srpna 2008 v 20:39 | Carol
Originální název plemene : Bichon á poil frisé

Země původu : Středozemí

Doba vzniku : Středověk

Původní využití : Společník

Využití dnes : Společník

Průměrná délka života : 14 let

Hmotnost : 3-6 kg

Výška : 23-30 cm
Historie
Bišonek patří mezi nejstarší plemena psů. Jeho přesný původ není známý, ale pravděpodobně pochází z Kanárských ostrovů, odkud byl ve 14. století dovezen do Evropy. V této době se ještě od bišonka neodlišovala ostatní, dnes už samostatná plemena - maltézáček, boloňský psík, lvíček a havanský psík. Bišonek byl velmi oblíbeným ve Francii, kde dělal společnost bohatým aristokratům. Po francouzské revoluci a pádu aristokracie byl často využíván, pro svou veselou a učenlivou povahu, jako umělec v cirkusových manéžích. Během první světové války však téměř upadl v zapomnění a zájem o toto plemeno se vzkřísil až v roce 1930. Jeho chovný standard byl ustaven v roce 1933 a byl pojmenován bichon á poil frisé, psík s kadeřavou srstí.
Všeobecný vzhled
Bišonek má neobvyklý a nezaměnitelný vzhled díky svému bohatému kožichu. Jediným kontrastem k jeho bílé hlavičce jsou velké, tmavé oči s černým čenichem. Uši jsou úzké, jemné a svislé s dlouhou, kadeřavou srstí. Tělo je pevné, s hlubokým hrudníkem a širokou pánví. Ocas je nasazený nízko a je nesen zvednutý v oblouku nad hřbet.
Srst a barva srsti
Srst je bohatá, jemná a hedvábná, je mírně zvlněná. Pokud není učesaná, tvoří kudrlinky. Barva srsti je čistě bílá, ale kůže pod ní má být pigmentována tmavým pigmentem.
Povaha
Bišonek je šarmantní, inteligentní pes, který má velmi veselou povahu. Je velmi přátelský a věrný, bystrý, živý a hravý, nikdy není agresivní.
Společenská charakteristika
Bišonek miluje společnost lidí. Svého pána si v rodině vybere sám, a je na něho velmi fixován. Nikdy není agresivní ani vůči lidem, ani vůči ostatním psům. Při soužití s jinými domácími zvířaty nebývají problémy.
Vztah k dětem
Bišonek miluje i společnost dětí, je velmi hravý, a dokáže s nimi dlouho dovádět. Děti by však neměly psa považovat za svou hračku, musí ho respektovat a nechovat se k němu hrubě.
Výchova
Tento psík je poměrně snadno vychovatelný, velmi dobře a rád se učí, jeho výchova by však měla být, stejně jako u jiných psů, důsledná. Bišonek velmi rychle pochopí, co po něm jeho pán chce a vyrůstá ve velmi poslušného a přítulného psíka.
Držení
Tomuto plemeni vyhovuje držení v bytě, nemá velké nároky na prostor. Jeho pelíšek by měl být na suchém, klidném místě v bytě, které není vystaveno průvanu, kde by mohl v klidu a nerušeně odpočívat, a ze kterého by mohl stále sledovat svého pána.
Pohyb
Bišonek se v tomto ohledu plně přizpůsobí pánovi a rodině, ale je také velmi temperamentní a je nutné ho udržovat v kondici. Zbožňuje hru a pohyb, a žádné potíže mu nečiní ani delší vycházky.
Péče
Srst tohoto psíka vyžaduje zvýšenou péči. Pokud si má udržet svůj atraktivní vzhled, je nutné denní kartáčování a vyčesávání. Na nohou a na nose může být srst jemně trimována, na těle se konečky srsti zastřihují do požadovaného tvaru. Tohoto psa je vhodné také pravidelně, asi v rozmezí 4-6ti týdnů vykoupat. Při koupání je nutné použít kvalitní šampon, určený speciálně pro psy. Kontrolujte, jestli srst nedráždí oko a očním roztokem omývejte okolí očí, aby se psovi netvořily ošklivé cestičky po slzách. Také je nutné odstranit uvolněné chlupy ze zvukovodu a dbát na jeho čistotu. Přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách je nutné opatrně zastřihnout a drápky udržovat krátké.
... Co na to říct... Prostě "muck":)

Bernský salašnický pes

24. srpna 2008 v 16:23 | Carol
Originální název plemene : Berner Sennenhund

Země původu : Švýcarsko

Doba vzniku : 20. století

Původní využití : Pastevecký pes, tažný pes

Využití dnes : Společník, pracovní pes

Průměrná délka života : 10 - 12 let

Hmotnost : Pes: cca 55 kg Fena: cca 45 kg

Výška : Psi: 64 - 70 cm, ideální výška je 66 - 68 cm Feny: 58 - 66 cm, ideální výška je 60 - 63 cm
Historie
Bernský salašnický pes se řadí mezi ostatní švýcarské salašnické psy. Jeho bezprostředním předkem je bernský domácí pes, jehož původ a změny, kterými procházel, nejsou bohužel známy. Na území dnešního Švýcarska žijí psi již asi 4000 let, je tedy pravděpodobné, že toto plemeno vzniklo na tomto území. V předhůří Alp v okolí Bernu pásli svá stáda krav a skotu salašníci, kteří své psy využívali k doprovodu stád a vozíků s proviantem, tito psi udržovali stádo pohromadě, vyhledávali zaběhlé kusy a působili také jako jeho ochránci. Pastevečtí psi salašníků se však po staletí křížili s domácími psy hospodářů z údolí, se kterými salašníci hojně spolupracovali. Tito psi byli pravděpodobně jednoho a téhož typu, proto má dnešní bernský salašnický pes vlastnosti jak domácích, tak pasteveckých psů. Později, když práce salašníků ztratila smysl, dostali nové úkoly také psi. Byli zapřaháni do vozíku a dopravovali mléko do sýrárny. Své původní jméno - dürrbächler - získal tento velký, dlouhosrstý, tříbarevný pes podle názvu osady Dürrbach, kde byl používán k tahu, hlídání stád a také selských statků. Cílevědomý chov začal až na přelomu 20. století. V roce 1902 byl na Švýcarské přehlídce psů v tzv. pokusné třídě představen "Dürrbächler". Nebyl však zapsán do Švýcarské plemenné knihy psů. O to, aby toto plemeno bylo uznáno, se zasloužil Fritéz Probst, který byl v roce 1904 rozhodčím na Mezinárodní výstavě psů v Bernu a čtyři psy zde vyznamenal cenami, na základě čehož byli zapsáni do Švýcarské plemenné knihy psů. Úspěchem na této výstavě získali dürrbächleři nejen první veřejné uznání kynologického světa, ale také přízeň mnoha chovatelů, kteří chtěli zahájit jeho chov. O formování plemeno se velkou měrou zasadil prof. Albert Heim, který tyto psy sice sám nikdy nechoval, ale od roku 1907 až do dvacátých let je jako rozhodčí posuzoval, v tomto plemeni našel zalíbení a dokázal najít lidi, zapálené pro stejnou věc. Na jeho popud získalo plemeno v roce 1913 své dnešní jméno - bernský salašnický pes. Dnes je tento pes rozšířeným a oblíbeným nejen ve Švýcarsku, ale také po celé Evropě, a i na jiných kontinentech.
Všeobecný vzhled
Bernský salašnický pes je dlouhosrstý, tříbarevný velký pes, harmonického a vyrovnaného vzhledu a ladných pohybů. Lebka je z profilu i zepředu mírně klenutá, stop je vyznačený, ale nepříliš výrazný, morda je silná, středně dlouhá a rovná. Oči mají mandlový tvar a jsou tmavohnědé, čenich je černý. Vysoko nasazené uši jsou trojúhelníkového tvaru, středně velké, lehce zaoblené a přiléhající. Tělo je silné a kompaktní, hrudník široký, hřbet pevný a rovný, bedra široká a silná, záď mírně zaoblená. Ocas dosahuje alespoň k hlezennímu kloubu, je hustě osrstěný, v klidu svěšený, při pohybu nesený v úrovni hřbetu nebo mírně nad ním.
Srst a barva srsti
Srst je dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Základní barva je černá, se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech nohách a na hrudi, a s bílými znaky na hlavě, na hrdle a na hrudi. Bílá lysina na hlavě se oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy a nesmí zasahovat k hnědočerveným skvrnám nad očima, od těch musí být oddělena proužkem černé srsti. Žádoucí jsou také bílé tlapky a bílá špička ocasu.
Povaha
Bernský salašnický pes je přátelský, sebejistý pes, je dobrosrdečný a přítulný, poměrně temperamentní, ale je také velmi ostražitý a nebojácný, jistý a ostražitý.
Společenská charakteristika
Vůči všem důvěrně známým osobám se chová velmi přítulně a mírumilovně a je dobře ovladatelný. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Ve společnosti ostatních psů je klidný a přátelský, nevyvolává rvačky. K dalším domácím zvířatům je velmi tolerantní a nemá žádné sklony je lovit.
Vztah k dětem
Toto plemeno je velmi vhodným společníkem dětí. Má je velmi rád a je jim dobrým kamarádem. Pro jeho velikost, sílu a ochranitelské pudy však není vhodné, aby jej malé dítě samo vedlo na vodítku.
Výchova
Ačkoli je berňák mírumilovný, rodinný pes, i tento potřebuje výchovu a výcvik základní poslušnosti. A stejně jako u jiných plemen, je i u tohoto nutná důslednost. Přístup by však měl být přátelský a citlivý, jakýkoliv dril či nevhodné zacházení by tohoto psa mohlo negativně poznamenat. Bernský salašnický pes je dobře ovladatelný a výchova nebývá složitá, protože se velmi rád a dobře učí. Možný je i speciální výcvik, mnoho příslušníků tohoto plemene má složeno různé pracovní zkoušky, ať již jde o klasický kynologický výcvik či například výcvik záchranářský.
Držení
Bernský salašnický pes může být celoročně držen venku s podmínkou, že bude mít k dispozici zateplenou boudu. Pro toto plemeno je také velmi důležitá společnost člověka, potřebuje ke svému zdárnému vývoji vaši blízkost. Bouda pro psa by měla být tak velká, aby se v ní dospělý pes mohl postavit, otočit a pohodlně natáhnout. Podle plemenného standardu dosahuje bernský salašnický pes v dospělosti až 70 cm v kohoutku. Bouda by měla být zateplená, v zimních měsících navíc kryjte vchod např. dekou. Deku nebo matraci umístěte také dovnitř boudy, popřípadě můžete vnitřek vystlat slámou, slámu je vhodné přidat hlavně v zimních měsících. Bouda by měla mít snímatelnou střechu, aby se dala pohodlně vyčistit a měla by být postavena na nožkách, což zabrání styku podlahy se zemí, který může zapříčinit hnití dřeva. Kotec velikostí přizpůsobte velikosti psa. Měl by postaven na stinném místě a být bezpečně oplocen. Většinou je krytý ze tří stran stěnami, přední stranu tvoří oplocení se vchodem. Podlaha bývá dřevěná. Bouda uvnitř kotce odpovídá popisu výše. Pamatujte však na to, že ani sebevětší kotec nenahradí psovi volný pohyb a kontakt s vámi.
Pohyb
V rámci svého teritoria potřebuje berňák svobodu a volnost, není vhodné, aby byl po celý den uzavřen v kotci. Tento pes pohyb miluje, a i když je chován na zahradě, potřebuje pravidelné vycházky. Většina příslušníků tohoto plemene miluje vodu a ráda plave. Štěňata a mladí psi však nesmí být vystavováni přílišné zátěži.
Péče
Přestože jde o dlouhosrsté plemeno, péče o jeho srst není nikterak náročná. Nezbytné je pročesávání a kartáčování, postačí však jedenkrát do týdne. V období línání by se měl pes pročesávat denně. Koupání postačí 3 - 4 krát do roka, ovšem je nutné použít kvalitní šampon určený speciálně pro psy. V případě zablácení postačí osprchování tlapek a břicha čistou vodou bez použití šamponu. Srst nepotřebuje žádné úpravy stříháním. Občas prohlédněte psovi zuby, jestli se na nich netvoří zubní kámen, který by bylo potřeba odstranit, a zkontrolujte čistotu uší. Okolí očí udržujte také v čistotě. Pokud si pes neobrušuje drápy pohybem venku, například v zimě, je potřeba je zastřihnout.
No nejsou k sežrání???
Tohle je naše psí slečinka Tess. Je to ten nejkrásnější bernský salašnický pes na světě... a na těhle fotkách je jí 8 týdnů
ZDROJ//><!
 
 

Reklama